Jdi na obsah Jdi na menu
 


Štěňátka - Výběr Krycího Psa

25. 7. 2007

Obrazek


Plánujeme Štěňátka?



První věc, kterou si musíme ujasnit: Opravdu štěňátka chceme a jsem schopni tento náročný úkol zvládnout? Je tu několik předpokladů:

Máme doma kvalitní chovnou fenku: kvalitní = zdravou, typickou v exteriéru a povaze se složenými zkouškami. To, co klub požaduje pro uchovnění, bychom měli považovat za naprosté minimum. Naopak v současné době, kdy je štěňat nadbytek, je třeba zvážit, zda fenka, která jen těsně splnila chovné podmínky, je fenka, na které má být postaven náš chov.

Máme dostatek času štěňata kvalitně odchovat: Odchov štěňat je práce celodenní, není možné štěňata kvalitně odchovat při zaměstnání (pokud nejsem v zaměstnání pánem svého času a nemohu si odskakovat domů nebo pokud si nemohu práci vzít domů).

Máme dostatečné prostory: Minimálně první polovina odchovu by se měla odehrávat pod naším přímým dohledem (porodní bedna v kuchyni nebo pod.) a i ve chvíli, kdy štěňátka potřebují větší výběh než jen porodní bednu, by měl být zajištěn trvalý kontakt s člověkem.

Máme dostatečné podmínky pro volný pohyb štěňat, prostor vhodný k venčení, prostor, kde budou mít dostatek socializačních podnětů.

Máme mezinárodně registrovanou chovatelskou stanici (vyřízení registrace trvá dost dlouho, nelze to stihnout mezi nakrytím fenky a porodem, resp. hlášením vrhu a vystavením rodokmenů).

Zajímavá je i odpověď na otázku „Proč štěňátka?“. Pokud jen kvůli fence a tradovanému názoru, že fenka štěňata potřebuje, aby byla zdravá, tak si nemusíme dělat starosti. Tento názor není veterinárně podložený. Pokud chceme štěňátka proto, že někomu z našich sousedů se naše fenka líbí a vyjadřuje se v tom smyslu, že by po ní chtěl štěně, potom tady je několik věcí na zvážení: 1. velmi často, když jsou štěňata na světě se sousedé „rozmyslí“…oni vyjadřovali svá přání a snění, ne rozhodnutí. 2. pokud je zájem sousedů opravdový, musíme uvažovat o tom, co s ostatními štěňaty. Retrívři mívají běžně kolem 8 štěňat. Jsme schopni a ochotni najít dobrý domov i ostatním štěňatům? V současné době to vůbec není jednoduché a vyžaduje to obvykle zkušenosti, kontakty, čas i peníze . Vždy se tady nabízí druhá varianta - nemít štěňata doma, ale nakontaktovat sousedy na chovatele, od něhož fenku máme. Tak je dokonce větší pravděpodobnost, že získají štěně podobné jako je naše fenka (ze stejných rodičů, či alespoň matky, stejně kvalitně odchované atd.)

Pokud jsme všechno zvážili a jsme rozhodnuti štěňátka mít, stojí před námi další úkol:

VÝBĚR KRYCÍHO PSA:

V každém případě vybíráme psa s PP a psa chovného (chovnost si ověříme, nestačí, že pes určité podmínky splnil, je třeba, aby byl registrován jako chovný).

Musíme si ujasnit, co je naším cílem: to, že si přejeme štěňátka zdravá, je samozřejmé, ale dále už volíme:

Jaký postoj máme k plnochruposti: podle toho hledáme psa plnochrupého či nikoli, tento jev zjišťujeme i u předků.

Jak je pro nás důležitá povaha: Pokud ji považujeme za důležitou, vybíráme otce štěňat mezi psy, kteří kromě výstavních titulů absolvovali některou (nejlépe více) z loveckých zkoušek, zkoušky záchranářské, jsou užíváni v canisterapii atd. Sami se se psem seznámíme, sledujeme případnou agresivitu či přílišnou dominanci, vztah psa k páníčkovi i k nám jako k neznámému příchozímu. Hodně o povaze psa vysledujeme i v okolí výstavního kruhu, kde je nával lidí i dalších psů - samců.

Jaké požadavky máme na exteriér: Chceme jedince standardní, na úrovni „výborný – velmi dobrý“ ( i VD je podle standardu kvalitní známka, v ČR je toto vnímání posunuté, zahraniční rozhodčí velmi často hodnotí naše V psy známkou VD ) nebo bychom si přáli šampióny, tady samozřejmě žádný zaručený recept neexistuje, ale je dobré při výběru psa hledět na výrazné exteriérové znaky, hlavně v kombinaci s posouzením fenky. To si podrobněji řekneme dále.

U LR záleží i na tom, jakou barvu štěňat si přejeme (samozřejmě v závislosti na genetickém vybavení naší fenky).

Další faktory, které sledujeme:

prověřenost psa – jsou už po něm štěňata a jaká (jejich výsledky zdravotní, výstavní, pracovní), jak po tomto psovi fenky zabřezávají, kryje pes ochotně, samostatně, přirozenou cestou

sourozenci psa a jejich působení v chovu

možnost fenku u psa několik dnů ponechat (toto je aktuální hlavně u „prvniček“, ale i u fen, které se potřebují se psem „seznámit“, je to vhodné i v případě, že zvolený pes bydlí daleko od nás a cestování tam a zpět 2x nebo 3x (z důvodu překrytí) by bylo náročné

servis, který nabízí majitel psa ( smlouva o krytí, způsob a doba platby za krytí, vyšetření fenky pro stanovení optimálního dne krytí, inzerce štěňat po psovi, pomoc s prodejem…)

cena za krytí a vzdálenost bydliště psa od našeho bydliště by měly hrát nejmenší roli, pokud víme, co chceme a proč

Na závěr několik obecně platných genetických zásad:

Pokud je naše fenka v určitém znaku blízko krajní meze stanovené standardem, volíme psa, který je v tomto znaku PRŮMĚRNÝ, tak dosáhneme zmenšení variability tohoto znaku u potomstva a jeho upevnění v žádoucích mezích, omezíme riziko překročení mezí u některého ze štěňat…toto se týká např. výšky, mohutnosti hlavy, nasazení uší či ocasu.

Princip uvedený v předchozím bodě platí i v celkovém přístupu, vždy volíme psa typově podobného k feně, ale bez vad tam, kde je má fenka. Pokud nakryjeme „VD“ fenku světovým vítězem, může být výsledek více než problematický - velká variabilita potomstva. Možná jedno či dvě štěňata budou úspěšná, ale jejich působení v dalším chovu bude rizikové, protože jejich genotyp nebude ustálený. Je vhodnější nakrýt typově podobným, byť i „jen“ „V“ psem a budovat typ postupně. Skutečná chovatelská práce je „běh na dlouhé tratě“, ale cesta postupné změny typu přinese kvalitní ovoce - genotypově i fenotypově kvalitního jedince.

Kvalitní chovný pes se vyznačuje nejen kvalitními vnějšími znaky, ale právě kvalitní genetickou výbavou. Tu v běžných podmínkách odhadujeme na základě pozorování sourozenců a polosourozenců. Jestliže námi zvolený šampión je jediný z vrhu, který se prosadil, a ostatní sourozenci zdaleka nedosahují jeho kvalit, nebo mají dokonce podstatné vady, potom tento pes není vhodným krycím psem. Toto platí u exteriéru, ale i u zdraví. Vždy je vhodné zjistit DKK nejen u uvažovaného psa, ale i v jeho rodině. Může být méně rizikové použití psa s DKK 2/2 (pokud známe posuzovatele) a znalostí DKK sourozenců a polosourozenců, než použité psa „nulového“, kde výsledky dalších příbuzných neznáme. Pokud se výsledky velkého množství příbuzných jedinců pohybují v rozmezí 0/0 až 2/2 není důvod psem nenakrýt, přestože není „nulový“.

Dobrý chovný pes se pozná i dle toho, že svoje kvality je schopen předat potomstvu. Proto je dobré se na potomstvo s různými fenami podrobněji „podívat“.

Krátce se ještě dotkněme jednoho důležitého tématu, a to je příbuznost či nepříbuznost feny a zvoleného krycího psa:

Pokud najdeme společného předka v první a druhé generaci, jedná se o úzkou příbuzenskou plemenitbu se všemi jejími riziky, proto ji nedoporučujeme. U blízce příbuzných jedinců sice dochází k upevnění žádoucích znaků jako je např. mohutnost, tvar hlavy, linie, ale mnohonásobně se zvyšuje riziko vzniku dědičných vad a chorob. Tyto vady jsou totiž často recesivní, tzn. že se projeví až ve chvíli, kdy jejich gen nese pes i fena. K identifikaci těchto často dokonce letálních faktorů se také příbuzenská plemenitba využívá, ale toto patří do ruky odborníků. U blízce příbuzných jedinců se dále zhoršují např. znaky plodnosti, životaschopnost štěňat atd.

Pokud najdeme společného předka ve třetí či čtvrté generaci, potom jde o vzdálenou příbuzenskou plemenitbu, která se využívá poměrně část. Hovoříme o tzv. liniové plemenitbě. Většinou se vede na velmi úspěšného jedince. Rizika, která s sebou příbuzenská plemenitba nese, jsou mnohem menší než v předchozím případě a typické znaky se dobře fixují do genetické výbavy potomků.

Nejčastěji se ke krytí volí jedinec nepříbuzný. Omezí se tak riziko přenosu letálních vad a pokud volíme typově podobné jedince, můžeme i takto dosáhnout vyrovnaného vrhu.

Na závěr k zamyšlení jedno obecně platné chovatelské pravidlo:

Jistější cesta k tomu, jak získat dalšího šampióna, není krytí tímto šampiónem, ale další chov na jeho rodičích.

Rozhodnutí, zda mít štěňátka a kdo bude jejich otcem, je jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které jako majitelé fenky musíme učinit. Nejde totiž jen o oněch průměrně 8 štěňat, která se narodí. Jde o životy rodin, kde naši odchovanci najdou domov, a v konečném důsledku jde o budoucnost plemen, která milujeme - o budoucnost našich retrívrů.

Ing. Renata Hasilová