Jdi na obsah Jdi na menu
 


K čemu Papíry ???

3. 9. 2007

PP nebo ne?

Při pořizování štěňátka řeší většina zájemců o psa zásadní otázku:
„S PP NEBO BEZ?“, při čemž všeobecné povědomí o tom, co obě varianty obnáší, je velmi slabé.
Mnozí lidé si myslí, že pořízením psa s PP budou nuceni absolvovat výstavy, zkoušky, svody, bonitace atd., na což ovšem nemají ani čas, ani chuť, protože si pejska pořizují jen tak pro radost. Není to pravda, pořízením psa s PP se nezavazujete vůbec k ničemu a pokud vám to někdo tvrdí, tak lže.
Mít pejska „jen“ pro radost není vůbec málo, ale je dobré mít také jistotu, že ze štěňátka, které si vezete domů, jednou vyroste skutečný labrador, a to jak po exteriérové tak např. po povahové stránce.
PP neboli průkaz původu psa, je něco jako legitimace, která obsahuje osobní údaje štěněte (jméno, datum narození, registrační číslo), ale zejména čtyřgenerační rodokmen, v kterém naleznete jeho 30 předků!
Chovatel, jehož jméno i adresa je v průkazu také uvedeno, tímto ručí, že si opravdu kupujete štěně labradora, jehož otec i matka jsou jedinci uvedeni v tomto dokumentu.


Jestliže narazíte na inzerát, kde se nabízí štěňátka sice bez PP ale po rodičích s PP, znamená to jediné:
Rodiče štěňátek bohužel nesplnili podmínky, které je opravňují působit v regulérním chovu a mít štěňátka s PP. Ve většině případů se jedná o nevyhovující zdravotní stránku, takže lze s největší pravděpodobností předpokládat, že si berete štěně po nemocných jedincích, jejichž zdravotní stav jim bohužel neumožnil působení v chovu. Velmi často se jedná o tzv. dysplazii kyčelních kloubů, což je dědičné onemocnění postihující kyčelní klouby, v jehož důsledku má pes problémy s pohybem a bolesti. Seriózní chovatelé, kteří akceptují chovné podmínky, jedince s tímto onemocněním z chovu vyřazují, aby se zabránilo přenosu tohoto genetického postižení na další potomstvo.
To je také jeden z důvodů, proč jsou štěňátka bez PP levnější. Zatímco skutečný chovatel absolvoval se svou fenou vyšetření požadovaná chovatelským klubem (rentgeny kyčelních kloubů) a v mnoha případech i vyšetření nepovinná (vyšetření loketní dysplázie, vyšetření očí), dále výstavy a povinné zkoušky při nichž je testována povaha, neregistrovaný chovatel nic takového absolvovat nemusí, a tak ušetří.
Zatímco náklady na „chov“ štěňat bez PP tvoří pouze pořizovací cenu matky popř. otce, krmení a očkování, chovatelé „papírových“ štěňátek museli vedle toho zaplatit nemalé částky např. za povinná zdravotní vyšetření na genetická onemocnění.
Pro Vaši představu: jen pořízení rentgenových snímků a následné vyhodnocení dysplazie kyčelního a loketního kloubu vč. nákladů na anestetika apod. stojí přibližně 2000,-Kč!
Nenechte se proto zmást lákavou nižší cenou u bezpapírových štěňátek. Vystavujete se riziku, že počáteční nižší investici v budoucnu několikrát přeplatíte za služby veterinárního lékaře, protože nemáte jistotu, že váš pejsek po rodičích nezdědil nějakou genetickou vadu.

Pokud vám nějaký „chovatel“ bude vysvětlovat, že otec i matka štěňátek jsou zdraví, ale že on neměl čas ani peníze vyřídit štěňatům „papíry“, nevěřte mu. Solidní člověk si na to čas vždycky najde, ostatně není to až zas tak časově ani finančně náročné. V takovém případě nemáte ani záruku, že prodávající měl dost času věnovat se štěňatům a následky tohoto byste mohli nést celý život.

Chov s PP je prostřednictvím chovatelských klubů jistým způsobem kontrolován. Kluby mají seznamy chovných psů vč. informací o jejich zdravotní stránce, nemocná zvířata se selektují a zamezuje se jejich využití v chovu. Evidují se narozená štěňátka a tak má příslušný poradce chovu přehled např. o tom, jakým psem byla fena kryta, kolik se narodilo štěňátek, dohlížet, aby měla fena jen jeden vrh za rok atd.
„Chovatelé“ štěňátek bez PP se ničím neřídí, jejich činnost je nekontrolovatelná, a tak mohou pářit jedince nevyšetřené i nemocné a to několikrát do roka při každém hárání feny.

Počínání chovatelů musí být v souladu s platným Chovatelským řádem ČMKU, který je třeba dodržovat.

Problém nekvalitního "bezpapírového" chovu není jen u nás, ale také např. u našich východních sousedů.
Velmi pěkná pojednání na toto téma jsem našla na slovenských stránkách chovatelských stanic labradorských retrívů Little Bubble a Vatrová
, ktera bych vam rada doporucila
 

Obrazek

Cena za standardní štěně labradora s PP činí v ČR cca 8 000 až 10 000,- Kč a to i po výstavně i pracovně úspěšných rodičích. Cena však může být i vyšší a to v případě, že se jedná o spojení dvou jedinců špičkové kvality, několikanásobných šampiónů nejlépe s kvalitní zahraniční krví (orientačně 10 až 15 tis.) nebo tehdy, jestliže majitel feny vyjel za psem do zahraničí. V takových případech zaplatíte 15 až 25 tisíc korun.
Cena pod 8 000,- Kč nemusí ještě znamenat, že se chovatel zbavuje „nepovedeného“ štěněte. Jsou regiony, např. pohraničí, severní a jižní Morava atd., kde jsou ceny spíše nižší.
U částky menší než 6 000,- Kč již může být důvodem slevy nějaká vrozená vada, např. nestandardní skus, s kterým sice váš pejsek bude naprosto bez problémů žít, nebude však moci působit v chovu ani se zúčastňovat výstav. Proto ti, kteří hledají pejska k dětem, nemají chovatelské zájmy a tento malý kosmetický nedostatek jim nevadí, mohou za příznivou cenu získat čtyřnohého kamaráda na celý život. Zdůrazňuji, že je morální povinností chovatele na případnou vadu předem kupujícího upozornit.

Velmi nízké ceny jsou spíše alarmující. I když vám chovatel bude tvrdit, že chová pro radost a ne pro výdělek jako ti, kteří prodávají za 10 000,-Kč a více, věřte, že kvalitní krmení pro štěňata i kojící fenu, vitaminózní preparáty, kvalitní vakcinace a další náklady spojené s vytvořením dostatečných podmínek pro odchov zdravých štěňátek nejsou zanedbatelné.
Šetřit na štěňátkách a feně se nevyplácí a může se to projevit na jejich zdraví, to již však nemalé náklady za veterináře budete hradit vy.
Řeknete si, že štěně jako štěně, ale není to pravda. Rozdíl mezi např. zn. Škoda a Mercedes není také jenom v ceně. Oba vozy se již napohled znatelně liší, o vlastnostech nemluvě.

Také cena čokoládových štěňátek je mnohdy vyšší, bohužel bez ohledu na kvalitu. Hnědá barva je v současné době velmi žádaná a poptávka je vyšší než nabídka. Hnědých štěňat se totiž rodí mnohem méně, než žlutých nebo černých.
Není pravda, že se u čokoládových jedinců objevují dědičná onemocnění více, než u ostatních. Je to stejný nesmysl, jako např. tvrzení, že brunetky trpí na angínu více, než blondýnky. Je však pravda, že mají většinou problémy s pigmentem (růžové sliznice, velmi světlé oko – nezřídka až žluté, nejednotná barva srsti) a většinou znatelně horší hlavy (užší s méně výrazným stopem), než např. krémoví nebo elegantní černí labradoři.


Podtrženo a sečteno:
- Štěňátka bez PP jsou sice levnější, ale na úkor zdraví (riziko genetických onemocnění), povahy, vloh a exteriéru.
- Štěňátka s PP jsou o něco dražší, ale máte jistotu, že oba rodiče jsou skutečně labradoři, jejichž zdravotní stav, typický temperament a standardní exteriér splňuje požadavky na zařazení do chovu.
Častá obhajoba množitelů štěňat, že štěňátka s PP jsou levnější, protože neplatíte za rodokmen u "papírových" štěňátek, není pravda. Vyšší cenu platíte hlavně za jistotu, kterou vám regulérní "papírový" chov nabízí.
Ostatně i vaše děti si přece zaslouží, aby vedle nich vyrůstalo typické standardní štěně s předpokladem zdraví a vyrovnané neagresivní a nebojácné povahy, nemyslíte?


Mgr. Martina Fialová


Pozn. autorky:
Byla bych velmi nerada, kdyby můj článek zanechal na zájemci o štěňátko dojem, že chov labradorů je výhodný zisk. Těm chovatelům, kterým jde o skutečnou kvalitu, "výnosy" z prodeje štěňat nepokryjí ani náklady na chov, který je v tomto případě silně dotovaný koníček. A před těmi, kteří si chovem psů přivydělávají, jsem ve svém příspěvku varovala. Ale to už nejsou chovatelé.